PŘI KOPČENÍ POUŽÍJ TUTO IKONU:

REKLAMY JEDINĚ SEM

Srpen 2007

colorizace2

31. srpna 2007 v 7:48 | já |  colorizace
No teď jsem ji tvořila sama ale budu doufat že se vám bude líbit....
Před
Po

rodící fena

26. srpna 2007 v 10:01 | já |  chov
Vlastnímu porodu předchází fáze přípravy k porodu. Příznakem porodu jsou propadlé břišní stěny nad slabinou, vulva zduří a oplošťuje se partie mezi sedacími hrboly, zčervená sliznice vchodu do pochvy, přechodně se objeví průhledný hlenovitý výtok, fena je neklidná, snaží se o olizování vulvy, zduřuje vemeno (na pohmat teplé a načervenalé) a struky, fena zalézá na porodní místo (bouda, porodní bedna či box, nebo další temná klidná místa vhodná k porodu).

Dalším příznakem je snížené, a nebo zcela omezené množství přijatého krmiva 12 až 24 hodin před porodem.

Poslední příznaky fáze přípravy k porodu jsou první slabé bolesti, fena se často otáčí k břichu, vstává a lehá si, občas hrabe končetinou, často močí a zrychleně dýchá. Příprava k porodu trvá obecně asi 1 - 2 hodiny, u některých citlivějších fenek až 10 hodin. Čím citlivější fena, tím ranější a intenzivnější příznaky lze zpozorovat.

Porod

I když je fena březí cca 63 dnů, většina fen rodí dříve nebo později. Do cca 57. dne po nakrytí mluvíme o potratu (abortu). Narozené plody nebývají ve většině životaschopné a uhynou. Od 58. dne gravidity lze již narozená štěňata se zvýšenou péčí odchovat. Opačný extrém je přenášení plodů. Jako absolutní hranici lze považovat 69. den březosti. Poté je již nutno fenu důkladně prohlédnout v ordinaci a porod uměle vyvolat nebo provést císařský řez. Doba gravidity se počítá obvykle od prvního data nakrytí. Doporučuji odpočítávat nikoliv na týdny, ale pěkně postupně, prstem v kalendáři, aby nedošlo k chybě.

Fena při říji uvolňuje několik oplození schopných vajíček, které čekají na sperma otce. Fena může mít ve vejcovodu a děloze vajíčka oplozená v různém čase, např. s odstupem několika desítek hodin při opakovaném překrytí nebo štěňata nejen různého stáří, ale i od různých otců, pakliže třeba utekla a noc strávila v objetí psího osazenstva celé vesnice. Pro značnou časovou variabilitu možného splynutí spermie a vajíčka se doba březosti obvykle počítá od prvního známého spojení feny se psem.

Porod je fyziologická záležitost, nikoli nemoc. Většina fen zcela spontánně a bez komplikací porodí i bez lidské pomoci. Nemusíme ho tedy brát jako něco výjimečného a fenu tím nepříjemně stresovat.
Zhruba 85% porodů probíhá bez jakýchkoliv komplikací v domácím prostředí, zhruba dalších 10% je porodů tzv.asistovaných , to znamená, že vyžadují přítomnost a pomoc veterinárního lékaře a zbývající porody jsou tak komplikované, že je nutné fenu zavést na operační sál. Komplikace se řeší buď císařským porodem nebo jiným odborným zásahem. To jak porod bude probíhat záleží na stáří feny, její kondici, typu feny a podobně.

psi žijí krátce

23. srpna 2007 v 20:10 | já |  psí příběhy
Někdy si všichni mluvíme proč žijou psi tak krátce,je to škoda že psi maji krátkou dobu aby nám kázaly vše to co oni chcou dokázat...
Psy se dožívají 12-15 let a nahotu nejvíc se pes dožil 29 let a 5 měsíců let .Byl to německý ovčák který hlídal stádo ovcí...

smutný příběh

21. srpna 2007 v 19:42 | já |  psí příběhy
Ahoj, tady George z Chicaga. Zkusím napsat jeden můj příběh, který se stal asi před 20 lety. Tento
příběh začal v době, když moje dcerky byly malé a stále si přály pejska, asi jako každé malé dítě. I já mám strašně rád psy, ale moje bývalá manželka moc ne a to je dost podstatné v tomto příběhu.

Jednoho krásného dne jsem koupil malé štěňátko, byl to maltézáček. Dcery měly ohromnou radost a já snad ještě větší! Bydleli jsme v jednom pražském bytě a zahrádku jsme neměli, proto časté procházky s Jarčou byly nutn. Musím podoktnout, že Jarča byla ten malý roztomilý maltézáček. Na každé procházce nas potkávala jedna starčí babička a vždy obdivovala Jarču a Jarča se jí odvděčila počůranou nohou a někdy to i odnesly punčocháče. Tato starší babička hraje v mém příběhu dost podstatnou roli, jak poznáte na konci.

Jednoho krásneho dne, jak už to v některých rodinách bývá, mi moje, dnes už bývalá manželka řekla, no vlastně krutě oznámila toto: "Buď já nebo ten pes!!!" A já omámený láskou k mé ženě, no prostě jsem udělal něco, co mám před očima ještě dnes. Ten večer, bylo asi 11 hodin, jsem vzal milovanou Jarču, odvezl jsem ji autem asi 5km daleko a nechal jsem ji u řeky, kde byly obydlené domy a doufal jsem, že ji nějaký slušný člověk, na rozdil ode mne, najde. Tu noc jsem se vrátil domů, bývalá manzelka byla ráda, ale já jsem byl zoufalý z toho, co jsem udělal! Když píši tyto řádky, ještě teď mi běhá mráz po zádech!! Asi po 2 hodinách jsem měl takové strašné výčitky svědomí, nastartoval jsem auto, nehleděl jsem na řeči manželky a se slzami v očích jsem se vrátil pro Jarču. Hledal jsem ji snad 2hodiny, nemohl jsem ji najít, byl jsem už zoufalý, když jsem najednou zaslechl psí pláč, ano byl to plá, věřte nebo nevěřte, ale i psi umějí brečet! Ano, byla to Jarča, celá se třásla a snad nemusím popisovat, jakou měla radost, když jsem se pro ni vrátil.


Druhý den ráno jsem přemýšlel, jak z tohoto problému. V tu chvíli jsem si vzpomněl na starou babičku, která potkávala Jarču na její každodenni procházce. V tu chvili mi bleskl hlavou nápad a dnes vím, že ten nápad byl ten nejlepší. Druhy den na procházce s Jarčou jsme potkali zase tu babičku a já měl vymyšlený plán. Jelikož babička vždy říkala, jak je to krasný pejsek a že by chtěla taky takového, tak když jsme ji potkali a zase vychvalovala Jarču a samozřejmě Jarča babičce počůrala a roztrhala punčocháče, tak jsem se mile babičky zeptal, jestli by Jarču nechtěla. Babička si v první chvíli myslela, že si dělám legraci. Legraci jsem si nedělal a hned jsem babičce s radostí daroval Jarču. Nikdy jsem neviděl tak smutné oči psa, ale zase jsem nikdy neviděl, jak stará babička omládla o několik let! Asi za dva roky jsem tuto babičku i s Jarčou potkal a první slova této dobré ženy, byla: "Jarču Vám nevrátím ani za milion korun!!!" Dnes už takové výčitky svědomí nemám, jelikož vím, že Jarča byla v dobrých rukou a dnes, když hladím svého Beníčka, tak si na tuto nemilou historku vždy vzpomenu
a věřte, psí pláč je to nejhorší, co může člověk slyšet. Vím, že tento můj příběh není moc radostný, ale hlavní je, že konec byl šťastný!

Dnes mám stejného pejska jménem Beníček a manželku, která našeho pejska má ráda. Miluje ho a nedala by ho nikomu na světě. A tímto končí můj příběh, ale omlouvám se, tento příběh jsem psal od srdce a ne jako slohový úkol.

jorkširek

19. srpna 2007 v 20:09 | já |  srandovní obrázky
Nedívej se na mě tak!

sen zvířat

16. srpna 2007 v 20:07 | já |  psí humor
Sen Zvířat
Velmi nám pomáhají různými způsoby: v hipoterapii, canisterapii, asistenční psi pomáhají tělesně handicapovaným lidem, pomáhají při policejní práci a nejhezčí pohled na svět je ze hřbetu koňského sedla... A jediné, co od nás chtějí, je pochopení, pohlazení a láska...
Jako poděkování těmto tvorečkům vznikl 1. ročník umisťovací výstavy pro útulky z celé České republiky s názvem "Sen zvířat". Výstavu organizoval časopis Planeta zvířat a proběhla dne 13. 5. 2006 v Praze - Vinoři na Hoffmanově dvoře. Zúčastnily se zde útulky kočičí, psí i koňské (celkem 26 útulků). Cílem akce bylo umístit co nejvíce opuštěných zvířat do nových, vlídných domovů.
Současně zde probíhala i prodejní výstava krmiv a chovatelských potřeb a zúčastněné firmy věnovaly útulkům spoustu věcných darů i pro ta zvířata, která nemohla z různých důvodů přijet. I přes nepřízeň počasí navštívilo akci 1 200 lidí, kteří nosili jako vstupné různé potřeby pro útulky, ať už krmiva, konzervy, obojky a jiné věci, za což jim i my velice děkujeme. I to je známka, že se najde stále mnoho těch, kterým také není osud opuštěných zvířat lhostejný. Dále návštěvníci shlédli zajímavý doprovodný program, například tanec se psem, ukázky cvičení psů pro tělesně handicapované, ukázky asistenčních psů pro nevidomé, neslyšící a vozíčkáře, ukázky zásahu záchranné veterinární služby, ukázky psích oblečků, děti se mohly zapojit do vědomostní a výtvarné soutěže o ceny, atd. Souběžně probíhaly osvětové programy na pomoc a podporu týraným a volně žijícím zvířatům. Nechyběla ani možnost svézt se na koních.

čas na obrázky

14. srpna 2007 v 21:49 | já |  pejsci

velcí psi v malé kůži aneb kouzlo Trpaslíků

14. srpna 2007 v 21:38 | já |  psí humor
Jak to všechno začalo
Jako dítě jsem se s oblibou dívala na filmy, ve kterých hrála hravní roli zvířata a to především psi (netvrdím, že teď se na ně také ráda nepodívám). Obdivovala jsem Lassie a Gora a přála si mít podobného psa, který by mi dělal společníka a dokázal mě v případě potřeby ubránit. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v paneláku, nepřicházelo však větší plemeno do úvahy. Maminka navíc mému přání pořídit si psa roky úspěšně vzdorovala a já tedy své první zkušenosti z oblasti kynologie získávala díky fenečce mé babičky.

Naši kluci

Jednou, to už jsem byla na střední škole, mě mamka překvapila inzerátem, ve kterém nabízeli štěňátko králičího jezevčíka. Zavolali jsme chovatelce, pejska zamluvili a za pár dní vyrazili na cestu. Matýsek byl nádherné roztomilé klubíčko, které mi vždy dělalo radost a dělá ji stále, dnes už ale jako "senior" (manžel ho někdy nazývá "stará páka", i když vypadá na svůj věk výborně). Když bylo Matesovi 10 let, pořídili jsme si k němu jorkšírského teriéra, který dostal jméno Alf Traveller.

Všude se vejdou

Musím říci, že oba dva hafani mají výbornou vyrovnanou povahu, poslouchají a jsou milými společníky ve všech situacích. Oproti velkým psům, po kterých jsem jako malá holčička toužila, mají dokonce jednu obrovkou výhodu a tou je, že nás můžou téměř všude doprovázet, ať už se jedná o dopravní prostředky všeho druhu, restaurace, penziony, hotely či nákupní střediska. Jednoduše je vezmeme do náručí nebo přepravek a jde se. Nechybí ale ani na dlouhých výletech, kdy ujdou i několik kilometrů (akorát seniora už občas necháváme doma vzhledem k jeho věku). Během túry na ně bereme ohledy a když procházíme terénem, kde by si mohli ublížit, neseme je chvíli v náručí, jinak jdou celou cestu po svých.
Zdroj nemůžu uvest neznám

psí krása a výcvik

13. srpna 2007 v 8:20 | já |  psí humor
Před časem jsem na zahraničním televizním kanále sledovala pořad o neobvyklé formě psích dostihů v USA. Jednalo se o coursing. První, co mě na tom zaujalo, bylo to, že namísto obvyklých plemen chrtů běželi za návnadou teriéři nebo basenži a závod se namísto na oválu dostihové dráhy běžel na obyčejné louce. Návnada byla igelitový střapec tažený na šňůře kolem kladek, díky nimž neustále měnila směr. Opravdu dokonalá simulace běhu králíka. Tato disciplína mě už tenkrát velmi zaujala a tak jsem se o ni začala zajímat intenzivněji.
Na internetu jsem objevila organizaci (Sdružení moravskoslezského coursingu), přihlásila se na jejich závody a jela si vyzkoušet coursing se svými psy. Mé nadšení pro tento sport se tím jen posílilo, takže k tréninku Tance se psem a agility přibyl záhy i coursing. Časem jsem si pro coursing pořídila potřebné technické vybavení a každou neděli trénovala se svými psy honičku za návnadou. Postupně se k nám přidávali další nadšenci se svými pejsky, takže se nás na tréninku kolikrát sešlo i dvacet.
Proto nápad uspořádat veřejnou neoficiální akci byla jen otázka času. A tak se 25. 3. 2007 sjelo do Blanska celkem 47 psů a pejsků nejrůznějších plemen téměř z celé republiky.

samota psa

13. srpna 2007 v 8:11 | já |  psí humor
Samota je pro psa nepřirozená. Strach z odloučení, panická hrůza z toho, že bude muset zůstat byť jen na chvíli sám je jedním z nejčastějších problémů u psů.

diplom 4

12. srpna 2007 v 11:08 | já
Děkuju mám další
Chtěla bych vás poprosit koukněte se na ten blog je to blog mé segry a nikdo jí tam nechodí pls udělejte to aspoň pro ní díky www.denisag.blog.cz

chování psa vyzitka majitele

12. srpna 2007 v 10:42 | já |  psí humor

Každý, kdo má doma psa, ví, kdo je jeho nejvěrnější kamarád

A stejně jako se pes snaží udělat všechno, co pánovi vidí na očích, měli by i chovatelé poskytnout psovi nejen materiální, ale i psychickou pohodu.
Lidé mají "své" lékaře - rodinné i odborné specialisty, a přestává být tabu mít také svého psychoanalytika. Ve světě se přišlo už dávno na to, že duševně labilní jednotlivec může nenávratně rozvrátit vztah, rodinu i pracovní kolektiv. Pomoc lékaře na duši jednomu se tak mnohonásobně vrací.
Také psi navštěvují se svými tělesnými neduhy veterinární lékaře, kteří více či méně snadno odstraní všechny fyzické příčiny i následky chorob, úrazů a hrozících infekcí. Co však se psem, který má neakceptovatelné chování a trápí svou lidskou smečku letargií nebo naopak hyperaktivitou či dokonce agresivitou?
Pro všechny, kdo zjišťují, že povahu svého psa přestávají zvládat, existují různé etologické poradny, kurzy i přednášky. Čím dříve se problém rozpozná a začne léčit, tím větší šance na nápravu je.

psí řeč

12. srpna 2007 v 10:28 | já |  psí humor
Mezi člověkem a jeho psem existuje zvláštní způsob komunikace. Stejně jako pes dokáže vycítit náladu i nejbližší záměry pána, i majitel dobře pozná, co právě pes cítí, k čemu se chystá nebo je-li v dobré fyzické i psychické kondici.
K mimoslovní komunikaci s člověkem (i se zvířaty) používá pes celou řadu prostředků. Mnohé jsou typické jen pro konkrétního psa, jiné jsou společné pro plemeno a většina pro všechny psy. Má to jednu neopakovatelnou výhodu: v zásadě člověk rozumí každému psovi na světě bez ohledu na "mateřštinu" obou.

baset

12. srpna 2007 v 10:25 | já |  plemena psů

Baset

Původ: Již od 13. - 14. století se v Anglii i ve Francii začali chovat těžší nízkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Mimo jiné svědčí o významném vlivu bladhaunda.
Baset - Autor:Martin Smrček

Baset

Autor: Martin Smrček
Popis: Nízkonohý, ale velmi statný a mohutný pes dlouhého tělesného rámce. Hlava velká a klenutá, s výrazným týlním hrbolem a množstvím vrásek, které jí dodávají typický melancholický výraz. Převislé horní pysky. Uši nízko zavěšené, velmi dlouhé ( alespoň po špičku čenichu), sametové. Krk svalnatý, delší, s výrazným lalokem. Končetiny krátké, neohnuté, silné, hrudní s mírně vbočeným zápěstím, s masivními tlapami. Tělo dlouhé, hrudník ne přehnaně hluboký, hřbet široký a rovný. Ocas delší, u kořene silný, postupně se zužující, v pohybu šavlovitě nesený. Srst hladká, hustá, ale ne jemná. Zbarvení: většinou trojbarevné ( bílo - černo - tříslové) nebo dvojbarevné, připouští se však i všechny ostatní barvy vyskytující se u honičů.
Charakteristika: Velmi klidný, až flegmatickým dojmem působící pes se zvučným, melodickým štěkotem. Většinou mírný, přátelský, ale značně svéhlavý a jevící zřetelnou nechuť k absolutní poslušnosti.
Zvláštní nároky: Vyžaduje tolerantní přístup a hodně trpělivosti při výchově. V bytě dost sliní a má sklony k tloustnutí. Poměrně časté zdravotní problémy (páteř, klouby, oční víčka).
Užití: Lovecký pes - barvář. Dnes držen převážně už jen jako originální společník.
Výskyt: Módní, a tudíž široce rozšířený pes.
Možná záměna: S vzácným artézsko-normandským basetem, proti němuž je však výrazně mohutnější a těžší.
pes20-30kg35-38cm
fena20-30kg35-38cm

labradorský retrívr

2. srpna 2007 v 10:41 | já |  plemena psů

HISTORIE

Plemeno labradorský retriever (retrívr) pochází z kanadského Newfoundlandu, kde byl původně vyšlechtěn pro pomoc rybářům. Psi pomáhali vytahovat lana a rybářské sítě z ledového moře. Původně se jmenovali St.John's water dog - Vodní pes svatého Jana. Počátkem 19.století se dostalo toto plemeno do Anglie, kde ho vévoda z Malmsbury roku 1887 pojmenoval Labradoský retriever. Od počátku se labradoři používali při lovu jako vodní i pozemní přinašeči a jejich citlivý nos se využíval při vyhledávání divokých králíků. Do čech přišel labrador jako služební pes pohraničníků a uchytil se také u českých myslivců. Po roce 89 se stal labrador velmi populárním plemenem a jeho obliba trvá dodnes.

VZHLED

Labrador má širokou hlavu, pevný a svalnatý krk, široký hrudník, silně stavěný trup, krátká tvrdá přiléhavá dvojitá srst, rovný hřbet, vydří ocas. Mezi prsty mají plovací blány. Labrador má hnědé oči, uši vysící podél hlavy. Výška psa v kohoutku je 56-57 cm, feny 54-56 cm. Má tři druhy zbarvení: černá, hnědá a žlutá. Žlutá barva se vyskytuje od světlé smetanové až po liščí červeň. Často se zaměňuje žlutý labrador se zlatým retrívrem. Rozdíl je v tom, že labradoři jsou krátkosrtí, zatímco zlatí (golden) retrívři mají dlouhou srst. Agresivita je u labradorů vyloučena. Standart FCI najdete zde.

POVAHA A VYUŽITÍ

Labradoři jsou velmi klidní, mírumilovní psi, milují vodu, mají velmi rozvinutý čich, jsou velmi inteligentní. Protože mají dvojitou přiléhavou srst, jsou velmi odolní proti chladu a mokru a nevadí jim ani koupání ve chladných vodách. Jsou velmi odolným plemenem a proto jsou především využíváni k myslivosti. Pro jejich inteligenci, snadný výcvik a vynikající čich jsou používáni jako služební psi pro vyhledávání drog a výbušnin a také jako záchranáři. Bývají cvičeni také jako slepečtí psi. Povaha labradorů vylučuje, aby se z nich stali hlídači, jsou velmi přátelští a klidně doprovodí lupiče až ke dveřím. Nejčastěji jsou dnes využíváni jako společníci. Milují děti, jsou klidní a hraví


1 diplom

1. srpna 2007 v 18:30 | já

2 diplom

1. srpna 2007 v 18:29 | já

3 diplom

1. srpna 2007 v 18:27 | já

psy na procházce

1. srpna 2007 v 11:08 | já |  pejsci
Pes chce chodit na procházku zásadně tehdy, kdy se to naprosto nehodí vám.
Jediný pes, který se na vycházce chová zcela disciplinovaně, je pes slepecký.
Poměrně bezpečné je jít se psem na procházku do míst, kde se nevyskytují žádní jiní psi.
Všechna ostatní místa pro procházku se psem bezpečná nejsou.
Pes, kterému odepnete vodítko, okamžitě ohluchne.
Ztráta sluchu je dočasná - sluch se psovi vrátí, jakmile vyhládne nebo utrpí mnohočetná zranění v souboji s jiným psem.
Na procházku se psem je dobré odcházet s tlumokem naditým převážně masitou stravou.
Nemůžete-li se dovolat vašeho psa, otevřete tlumok, vyjměte z něj kus potravy a přivoňte k němu. Pes se objeví zhruba za 0,0001 vteřiny